Pro mnohé je tato procedura dosud neobjeveným světem. Neplodné páry často přistupují k surogaci jako k poslední šanci na potomka s genetickou vazbou buď na oba rodiče, nebo alespoň na jednoho z nich. Jak vlastně náhradní mateřství funguje? Oplodněné embryo, vzniklé spojením spermií biologického otce a vajíčka biologické matky, se implantuje na klinice IVF do dělohy náhradní matky. Ta poté dítě odnosí, porodí a nakonec jej „předá“ biologickým rodičům. Avšak celý proces může být spojen s komplikacemi a riziky, zejména v případě potenciálního nesouladu mezi oběma stranami.
Rizika spočívající v náhradním mateřství se mohou projevit zejména v situaci, kdy se náhradní matka rozhodne po porodu nepředat dítě bio rodičům. Stejně tak se může stát, že bio rodiče změní svůj postoj a dítě odmítnou, zejména v případě, kdy je postižené či vážně nemocné. Další komplikace mohou nastat, pokud se v průběhu těhotenství v rámci screeningů zjistí závažné genetické onemocnění neslučitelné s kvalitním životem, a náhradní matka a genetičtí rodiče se neshodnou na dalším postupu. Například, zda zvolit interrupci, či nikoliv. Přestože by v ideálním případě měli bio rodiče mít poslední slovo, realita může být odlišná.
I přes postupující pokrok ve vědě, technologiích, a hlavně medicíně se v současné době tato varianta stále vnímá jako spíše neobvyklá. Člověk by předpokládal, že tento nekonvenční způsob přivedení potomka na svět bude doprovázen speciálním právním zabezpečením. Bohužel, smutnou zprávou je, že v případě možného nesouladu mezi biologickými rodiči a náhradní matkou, zákon neposkytne potřebnou pomoc.
Náhradní mateřství zákonem není upraveno, ovšem ani zakázáno
Institut náhradního mateřství je totiž v tzv. šedé zóně. České právo ho tedy výslovně neupravuje, ovšem ani nezakazuje. Pokud se tedy náhradní matka rozhodne dítě nepředat genetickým rodičům, nic s tím neudělají. Nemohou své biologické dítě nijak „vymáhat“ ani za předpokladu, že mají s náhradní matkou uzavřenou precizní právní smlouvu. Ta je soudně nevymahatelná. Při potenciálním konfliktu, není možnost se na ni odvolávat. Nicméně soudní praxe z posledních let ukazuje, že soudy náhradní mateřství – v rámci řízení o osvojení – tolerují a zatím není známo rozhodnutí, které by náhradní mateřství označilo výslovně jako nezákonné jednání.
Je proto zcela zásadní, aby na prvním místě ve vztahu mezi náhradní matkou a bio rodiči panovala důvěra. Často se neplodné páry proto obracejí v tomto ohledu na své přátelé, známé či rodinu. Dle odborníků je to vždy ta nejméně riziková varianta.
Zákon totiž často hraje ve prospěch náhradní matky. Za matku podle právního řádu v České republice je považována ta osoba, která dítě porodí, i přes to, že vajíčko a spermie nejsou její a jejího partnera. Otcem je muž, který dal s umělým oplodněním souhlas, pokud je náhradní matka vdaná, za otce se automaticky považuje její manžel. Výrazně doporučovaná varianta proto je, když je náhradní maminka svobodná. Za otce dítěte je pak považovaný skutečný biologický otec. V případě biologické maminky se po porodu postupujete stejně jako při osvojení dítěte do péče.
Jde o altruistický čin
Náhradní matka též nesmí za odnošení a porod dítěte požadovat žádnou odměnu, neboť v tu chvíli by se jednalo o trestný čin svěření dítěte do moci jiného. Trestem pak může být odnětí svobody po dobu až tří let či zákaz činnosti, jak se lze dočíst na webu vlády. Z úmyslu podpořit jednu rodinu v naplnění jejich přání se může nečekaně stát trestný čin. Právě tím podle Heleny Válkové, bývalé ministryně spravedlnosti, náhradní mateřství často bývá.
“Jde o kriminalizaci nelegálních, nezákonných praktik zločineckých organizovaných seskupení, která zneužívají šedé zóny právního vakua v Česku k tomu, aby obchodovala, komercionalizovala lidské tělo,” vyjádřila se k problematice při jednání vlády. Poslankyně hnutí ANO tak společně sepsaly novelu, ve které chtěly „obchod“ s náhradními matkami a novorozenci výrazně omezit. Ve svém návrhu mimo jiné zmiňují trest odnětí svobody až na deset let v případě sjednání náhradního mateřství. Touto novelou se prý poslankyně nesnažily nijak hájit institut náhradního mateřství, jen regulovat „obchodování s lidmi“, jak uvádí web iRozhlas.cz.
Data o tom, zda k těmto případům dochází a v jakém množství, však nemají poslankyně ani Policie ČR. Není tedy divu, že se vláda rozhodla návrh poslankyň hnutí ANO nepodpořit. Přitakává ale, že chybí jeho jednoznačná právní definice či ukotvení základních parametrů pro náhradní matku. „Právní, vědecká i lékařská problematika je poměrně významná, takže je potřeba to řešit vládním návrhem zákona,“ míní ministr pro legislativu Michal Šalomoun (za Piráty). Ten by mělo do roka vypracovat ministerstvo spravedlnosti.
Co se týká finanční odměny, legálně lze pouze hradit náklady na lékařskou péči a další náklady spojené s těhotenstvím a porodem. Toto může v dohodě mezi párem a náhradní matkou být upraveno. V západoevropských zemích je náhradní mateřství přípustné pouze v altruistické formě.
Pomohla jsem, když už jsem své další dítě nechtěla
Martina Zachariášová nosí dítě jiného páru už podruhé. Chlapce rodičům porodila v červnu. Svým rozhodnutím být náhradní matkou chtěla hlavně pomoci. „Jenom proto, že ona ho nemůže odnosit ze zdravotních důvodů, nevím, proč by nemohli mít svoje dítě, které jim odnosí někdo jiný,“ vysvětluje svůj přístup Zachariášová, která sama má dva syny. K náhradnímu mateřství se podle svých slov rozhodla ve chvíli, kdy už další vlastní dítě nechtěla. S párem, jehož dítě v sobě nosila, byla neustále v kontaktu. „Všechno absolvují se mnou, jsem ráda, že si to užívají. Těší se, připravují,“ vypráví.
Je zcela zřejmé, že se jedná o velmi náročný proces pro biologické rodiče i náhradní matku, proto k němu lékaři přistupují jen v odůvodněných případech. Tyto ženy tak mají prostřednictvím regulovaného náhradního mateřství často poslední naději mít své vlastní vytoužené miminko. Řeší to především páry, kde žena přišla o dělohu z důvodu zdravotních komplikací nebo bojuje s nízkou děložní sliznicí, což znesnadňuje uchycení embrya.
Nízká děložní sliznice může být způsobena různými faktory, včetně neúspěšné revize po potratu, srůstů v děloze, důsledků vážného onemocnění, onkologické léčby, ozařování malé pánve nebo jiného závažného poškození reprodukčního orgánu. Kromě toho mohou hrát roli i srdečně-cévní onemocnění, která by ohrožovala život matky během těhotenství a porodu, nebo onkologická, systémová, imunologická nebo metabolická onemocnění.
Jak to celé probíhá?
V první řadě je potřeba najít vhodnou náhradní maminku, kterou budou bio rodiče v ideálním případě již delší dobu znát a důvěřovat jí. Následně společně s ní navštíví IVF zdravotní zařízení. V dnešní době se surogátním mateřstvím zabývají téměř všechny kliniky v České republice. Náhradní maminka by měla mít v první řadě potvrzení od gynekologa, praktického lékaře, že je zdravotně způsobilá být těhotná.
Kliniky také dále požadují psychologický posudek náhradní maminky a právní poučení obou stran o tom, že jsou seznámeni s celým průběhem, právním statusem a všemi riziky, které s sebou náhradní mateřství nese. Klinika si pak sama náhradní maminku vyšetří prostřednictvím ultrazvuku a krevních náběrů – sérologie toxikologie, hormonální profil a další. Pokud je vše v pořádku, může pak dojít k samotnému transferu embrya do dělohy náhradní matky. A pak už záleží na přírodě, zda se embryo uchytí či nikoliv.
Když se miminko narodí, dostává se ihned do péče biologických rodičů, kdy biologický otec je zároveň právním zástupcem dítěte. „Z pohledu práva je však matkou žena, která dítě porodila. O osvojení dítěte ženou ze žadatelského páru musí rozhodnout příslušný soud a musí k němu dát souhlas oba právní rodiče, tedy náhradní matka a otec (muž ze žadatelského páru). Tento souhlas učiní náhradní matka po šestinedělí a právní kancelář následně podá návrh na zahájení adopčního řízení,“ popisuje celý proces reprodukční klinika. Nastávající rodiče, kteří po porodu přijmou novorozence do péče, pojí s dítětem obvykle genetická vazba.
Možné negativní důsledky surogátního mateřství
Jak již bylo zmíněno, celý proces je velmi náročný. Kromě rizik popsaných výše mohou nastat také psychické potíže po předání dítěte, vytvoření pouta s nenarozeným dítětem, pocity zloby či viny. Může také nastat situace, kdy si náhradní matka vytvoří citový odstup k plodu, který povede k chování ohrožujícímu jeho zdraví. Může se chovat nezodpovědně. Ve vztahu k okolí se může cítit stigmatizována či ostrakizována. Vyvinout se může také později deprese.
Někteří odborníci ale docházejí pozitivním závěrům. Odborník na danou problematiku Van den Akker tvrdí, že předání dítěte po porodu většina surogátních matek vnímá jako šťastnou událost a na základě této zkušenosti by surogaci podstoupily znovu.
