Od počátečního počtu kolem 300 kostí při narození se tento počet postupně snižuje a ustaluje se na přibližně 206 kostí v dospělosti. V článku se podíváme na příčiny této změny a jakými strukturální adaptacemi tělo prochází. Jde o fascinující proces. Porozumění těmto procesům nám pomáhá lépe pochopit anatomii a fyziologii těla a získat hlubší perspektivu na jeho evoluci a vývoj.
Kde se tedy v průběhu života ztratí 90 kostí? Tato rozdílná čísla vycházejí z procesů růstu a vývoje lidské kostry. Ta se začíná vyvíjet 13 až 16 týdnů po početí. Při narození má člověk asi 300 kostí a chrupavčitých prvků. Během dětství a adolescence dochází k fúzi některých kostí a k postupné transformaci chrupavky na kostní tkáň, což vede ke snížení celkového počtu kostí v dospělosti.
Během dětství a adolescence dochází k procesu fúze mezi některými kostmi, které jsou původně oddělené. Například, mnoho kostí v lebce, které jsou odděleny švy, se postupně spojují do jednoho celku. Tyto švy umožňují růst a flexibilitu kostí během dětského vývoje. Proces je klíčový pro vytvoření pevnější a stabilnější struktury. Postupem času dochází k postupné fúzi mezi těmito kostmi, který je způsoben růstem kostní tkáně a zároveň ztenčením a zmenšením chrupavky mezi kostmi.
Některé kosti v těle začínají také jako chrupavčitá tkáň a postupně se přeměňují na tvrdou kostní tkáň, což je proces známý jako ossifikace. Během tohoto procesu se některé menší kosti slévají do větších a složitějších struktur, což snižuje celkový počet kostí.
U některých jednotlivců může odlišný počet kostí způsobit také anomálie vývoje. Některé kosti mohou u jednotlivců být zcela chybějící nebo se mohou vyskytovat jako variace normální struktury. Nicméně, tyto varianty nejsou běžné a jsou často spojeny s určitými genetickými predispozicemi.
Podstatné je také vědět, že během celého života probíhá průběžný proces resorpce a remodelace kostí, při kterém dochází k odstraňování staré kostní tkáně a nahrazování novou. Tento proces umožňuje kostem přizpůsobit se různým fyzickým aktivitám a zátěžím.
Zajímavé jsou i taková zjištění, že během dne působí na chrupavku gravitace, zejména na páteř, a to znamená, že jsme večer, než jdeme spát, menší. „Naštěstí se chrupavka po horizontálním uvolnění vrací k původnímu rozměru. Ve vesmíru, kde není gravitace, se na kosmonautech projevuje opačný efekt: po určité době strávené ve vesmíru jsou vyšší asi o tři procenta. Nestlačuje se však jen chrupavka: stává se to i u kostí. Vědci zjistili, že holenní kost se při běhu dočasně zkracuje o jeden milimetr,“ konstatuje serve Lidovky.cz.
Celkově jsou tyto procesy komplexní a dynamické, a jejich pochopení nám poskytuje hlubší perspektivu na vývoj lidské kostry od raného dětství až po dospělost.
