Po kolových transportérech Rosomak, které jsou polskou variantou finského obrněnce AMV, dodávaných od roku 2003, a které s Borsukem (Jezevcem) sdílí zbraňový modul, se jedná o další velký modernizační program pro pozemní síly polské armády. Paralelně přitom sledujeme také podle všech měřítek obří zakázku na tanky Abrams a především K2PL Black Panther. V Polsku vyvinutá bojová vozidla pěchoty Borsuk umožní vyřadit z výzbroje zastaralé BWP-1, stejně jako AČR potřebuje konečně vyřadit BVP-2. Polský kontrakt se týká 1400 kusů vozidla Borsuk v základních a specializovaných variantách.
Zatímco rozdíl v počtu objednávaných vozidel lze vysvětlit s odkazem na velikost armád (1400 kusů je přibližně sedminásobek českého projektu a polská armáda asi sedmkrát větší jen co do počtu profesionálních vojáků), rozdíl v přístupu k domácímu průmyslu je do očí bijící. Tam, kde české ministerstvo krčí rameny a říká, že tento typ techniky nezbývá než koupit v zahraničí, Polsko zvolilo cestu vlastního vývoje, a získalo produkt, který má ve všech ohledech plně v rukách.
V České republice trpělivě čekáme, až se švédská strana uráčí a podá svou nabídku. Několik termínů již propadlo. Pokud jednání dopadnou podle ministerstva obrany úspěšně, koupíme si 210 švédských BVP CV90, což je typ vyvinutý v 90. letech, s osádkovou věží (protože tak to náhle začala česká armáda požadovat na jaře 2019), zatímco Poláci zařadí do výzbroje domácí typ vyvíjený od roku 2013, a osazený v souladu se současnými trendy bezosádkovou věží.
O tom, že AČR bude potřebovat moderní pásová BVP, se ví stejně dlouho jako v Polsku. Zatímco Poláci vždy brali svou obranu vážně a využili tento čas k vývoji vlastního řešení a výsledkem je nyní obří objednávka pro jejich domácí průmysl, v České republice, kde máme dlouhodobě pocit, že nám nic nehrozí a slovy klasika „s nepřítelem se když tak nějak domluvíme“, jsme dlouho nedělali nic, pak nezávazně testovali několik existujících zahraničních vozidel, vypsali soutěž s obtížně vysvětlitelnými požadavky a tu vedli způsobem plným odkladů a průtahů. A nakonec jsme ji zrušili, aby byla nahrazena zakázkou bez soutěže. Ačkoli nebyly změněny podmínky a nabídka BAE Systems podle stejného zadání existovala již v září 2021, již bezmála rok čekáme, jak jednání dopadne, a švédská strana má již tři měsíce s nabídkou zpoždění.
Tam, kde polský obranný průmysl přesně ví, co bude dělat, a již má objednávku, české firmy tápou a jsou jim slibovány vzdušné zámky. A není to jen Polsko. Připomeňme, že později než v České republice začali s výběrem BVP také v Maďarsku. A už tam stojí nová fabrika a vyrábí dnes již de facto domácí maďarské BVP Lynx, původně od německé společnosti Rheinmetall. České republice se nezdála podobná nabídka dostatečně výhodná. A i se Švédy, které jsme si vybrali, neumíme jednat tak efektivně jako Slováci, kteří mají nejen finální nabídku, ale dokonce podepsanou smlouvu.
Je něco velmi shnilého v útrobách českého ministerstva obrany. Na příkladu okolních zemí vidíme, že i moderní těžkou vojenskou techniku pořizovat efektivně lze. V České republice je zřejmé, že určité kruhy na ministerstvu obrany a na generálním štábu si libují v komplikovaných, netransparentních a často nevysvětlitelných krocích. V důsledku toho armáda nemá, co potřebuje, a český obranný průmysl je příliš často, přes své nesporné kvality a kapacity, v nedůstojné roli prosebníka u velkých zahraničních zbrojovek, které si ministerstvo vybírá za své dodavatele.
